Bude jednou v mořích více plastu než ryb? Experti iniciativy „The new plastic economy” z nadace Ellen MacArthur Report tvrdí, že tento scénář by se v roce 2050 mohl naplnit. Strašlivá představa. Aby se tomu zabránilo, musí politici, obchodníci i spotřebitelé spolupracovat. My už s tím začali – spustili jsme projekt Ocean-Waste. Celý problém tím nevyřešíme, ale každý krok správným směrem se počítá. Říkáme stop plastům v mořích.
Plastový odpad v moři
Jak můžeme pomoci?
Tuto otázku si klademe už dlouho. Nechceme pouze pomáhat lovením plastových odpadů z moře – chceme přispět k tomu, aby se tam vůbec nedostávaly. Plasty končící v moři bychom proto mohli recyklovat a využívat v našich obalech. Víme sice, že náš recyklační systém zatím ještě nefunguje optimálně, ale přesto alespoň zabráníme tomu, aby obaly končily v moři.
Proto jsme s partnerem ReSea spustili projekt Ocean-Waste: spolupracujeme s obyvatelstvem z chudých regionů na odstraňování plastů z vody a jejich následném využití. Neomezujeme se přitom pouze na moře – velkou část odpadu sbíráme v zátokách, na písečných plážích či v ústích řek. Všechen odpad shromažďujeme pod hlavičkou Ocean Waste a v rámci našeho projektu jej recyklujeme.
Novou řadu produktů, kterou uvedeme na trh začátkem příštího roku, již budeme prodávat v obalech vyrobených z těchto plastů. Abychom si ale byli 100% jistí, že má podobný projekt smysl, nejdříve jsme jej ověřili v praxi. V Indonésii. Přečtěte si, co všechno jsme během toho zažili.
Od plastového odpadu k využitelné surovině
Indonésie je zemí, kde jsou problémy s odpadem hodně viditelné. Kdo někdy navštívil Bali, ten určitě viděl pláže zasypané odpadky. V turistických oblastech se odpad alespoň odklízí, avšak v okolí hlavního města Jakarty končí v moři, pod keři a stromy nebo plave v řekách.
K jeho odstranění přispívají pouze iniciativy typu naší Ocean-Waste. Systém nakládání s odpady, jaký známe z evropských zemí, v Indonésii neexistuje. Odpad je tu součástí každodenního života.
Náš projekt Ocean-Waste pomáhá odstraňovat plasty z vody a zároveň si klade za cíl finančně pomoci místním obyvatelům. Abychom na vlastní oči ověřili, zda se to daří, strávili jsme pracovní den s jedním z „našich“ sběračů plastů v Jakartě. S Hassanem.
Jako většina sběračů v projektu Ocean-Waste, Hassan se živí sběrem mušlí. Sběrem plastového odpadu z moře si však vydělá až dvakrát tolik. Každý účastník projektu totiž dostává základní plat a měsíční bonus za každé kilo plastu.
S Hassanem jsme se poprvé setkali ve slumu u moře – právě tady žije většina sběračů.
Sběr plastů z moře
Za plastovým odpadem Hassan nemusí daleko. Téměř každá zátoka a každá pláž je plastovým odpadem přímo zavalená. Několik kilo nasbírá velmi rychle.
Jakmile má Hassan plný člun mušlí i plastu, jede domů. Práci teď přebírá jeho žena – plast vylovený z moře třídí pro další zpracování.
Přestože jsme rodinu zastihli v dobré náladě, jsou místní poměry pro Evropana těžko představitelné. Veškerý sociální život, práce, dětské hry, všechno se odehrává mezi odpadky. Alespoň jedna dobrá zpráva: nikde v Indonésii jsme neviděli, že by se tu zneužívala dětská práce.
Cesta k plastovým peletám
Za plastovým odpadem Hassan nemusí daleko. Téměř každá zátoka a každá pláž je plastovým odpadem přímo zavalená. Několik kilo nasbírá velmi rychle.
Jakmile má Hassan plný člun mušlí i plastu, jede domů. Práci teď přebírá jeho žena – plast vylovený z moře třídí pro další zpracování.
Přestože jsme rodinu zastihli v dobré náladě, jsou místní poměry pro Evropana těžko představitelné. Veškerý sociální život, práce, dětské hry, všechno se odehrává mezi odpadky. Alespoň jedna dobrá zpráva: nikde v Indonésii jsme neviděli, že by se tu zneužívala dětská práce.
Technické možnosti dalšího zpracování pelet přímo v Indonésii jsou bohužel omezené. Obaly proto necháváme vyrábět v Číně, odkud je pak převážíme do Německa.
Odkud se plast v moři vlastně bere?
Mohou za to turisté, kteří nechávají na pláži ležet prázdné obaly? Nebo moře znečišťují turisté z lodí? A co vyvážený odpad od nás z Evropy? Abychom to zjistili, vydali jsme se na malou expedici. Zapomeňte na Jakartu, zapomeňte náš projekt Ocean-Waste. Vstupujeme do běžného života Indonésanů mimo hlavní město.
Co jsme viděli při našem putování vesnicemi: hrající si děti, nespočet skútrů a spoustu malých obchůdků s produkty v jednorázových obalech.
Mnozí Indonésané nemají stálý plat a nemohou si své nákupy rozplánovat na týden nebo na měsíc dopředu. Koupí prostě to, co potřebují na další den. Proto ty spousty malých obalů, které často končí v řekách a v moři.
Nehledejme v tom zlý úmysl. Indonésané nemají jinou možnost, jak se odpadů zbavit. Řeky jsou pro ně nejen zdrojem života, ale také odpadním kanálem.
Během jízdy podél řeky Citarum jsme se o tom přesvědčili. Lidé v řece sbírají mušle, loví ryby, myjí se nebo perou prádlo – a jen několik centimetrů od nich plují plasty, zbytky jídla a další domovní odpad.
To všechno pak řeka odnese do oceánu. Jakou roli v tom hrají odpadky přivezené z Evropy, to se nám zjistit nepodařilo. Viděli jsme především odpad z indonéské produkce. Náš kolega Florian Richter během chvilky pod vodou nasbíral plný pytel plastových odpadků.
Náš vzdělávací projekt: Předcházejme pastovému odpadu v moři a zvyšujme povědomí pro budoucí generace
Sběr a recyklace plastů je jen tím prvním krokem. Druhá (neméně podstatná část této výzvy) je snaha zabránit plastům v moři. Pro společnost Kneipp je také udržitelnost klíčová. Již pracuje na tom, aby do roku 2025 přešla na plastic – free varianty v oblasti balení.
Kromě toho jsme s našim partnerem ReSea zahájili vzdělávací projekt, kterého se již účastnilo přes 5 škol s více jak 1660 studenty. Cílem projektu je posílit povědomí o rozmanitosti své domoviny, rozšířit povědomí o problému znečištění plasty a ukázat, čím může každý přispět k ochraně oceánů.
Obzvláště nás těší pozitivní zpětná vazba od našich partnerů v projektu ReSea: "Jsme přesvědčeni, že sponzorství Kneipp umožnilo více než 1500 studentům podniknout kroky proti ekologickým hrozbám a stát se ekologickými hrdiny, které potřebujeme k ochraně našich oceánů."
Krásnější výsledek jsme si jen těžko mohli přát.
