Čertův dráp poskytuje úlevu při revmatu i artritidě

Několika slovy

Vědecký název: Harpagophytum procumbens DC.
Lidové názvy: harpagofyt ležatý, africký čertův dráp, dnavá bylina
Lékopisné názvy: Harpagophytum procumbens DC a H. zeyheri L. DECNE.
Čeleď: sezamovité, Pedaliaceae
Původ: poušťní oblast Kalahari - Jižní Afrika, zejména stát Namibie
Botanický popis: čertův dráp je bylinná rostlina s výhony o délce až 1,5 metru ležícími ploše na zemi, s rozvětveným kořenovým systémem a náprstkovými květy. 
Období sklizně: jaro
Používané části rostlin: kořenová hlíza

Pohled do historie a lidové tradice 

Pokud se někdy zatouláte až do samého srdce Afriky, zeptejte se místních tradičních léčitelů, k čemu využívají tuto rostlinu s tajemným jménem. Na odpověď si ale udělejte dost času, protože bude zřejmě pořádně dlouhá. Různorodé útrapy začínající metabolickými onemocněními, chorobami ledvin, močového měchýře, jater či žlučníku a končící potížemi v těhotenství i zažívacími problémy – to vše by zde pravděpodobně léčili s pomocí čertova drápu.


Pozitivních účinků kořene této rostliny využívají zejména obyvatelé Namibie, jižní Afriky nebo Botswany, kteří si její tajemství předávají z generace na generaci už celá staletí.  

Jak čertův dráp používáme dnes 

Do Evropy se čertův dráp dostal poprvé na počátku 20. století, kdy se zde jako léčivá rostlina těšil velké oblibě. V jeho výtažcích hledali lidé už tenkrát pomoc od bolestí zad i degenerativních onemocněních pohybového ústrojí. Dnes není výjimkou ani jeho použití při zažívacích potížích či zánětu šlach.

Vzrůstající obliba se čertovu drápu stala téměř osudnou. Z důvodu intenzivní sklizně se výskyt rostliny v Africe natolik snížil, že se málem ocitl na seznamu ohrožených druhů. Záchranu mu naštěstí poskytly nejrůznější kultivační programy a mezinárodní koncepce ochrany, které regulují místní zemědělství a učí tuzemské rolníky udržitelným metodám sklizně.  

 

Věděli jste?

Ptáte se, jak může tolik prospěšná rostlina dostat do vínku tak ďábelské jméno? Možná je to kvůli jejím četným ostnům, které při kontaktu s kůží mohou způsobit i velmi závažná poranění. Pociťují to hlavně africká zvířata, kterým se rozvětvené úpony čertova drápu často zachytávají do srsti. Přitom na první pohled vypadá rostlina zcela nevinně, zvláště v období květu, kdy se pyšní úchvatnými zvonkovými květy v narůžovělých až nachově červených odstínech. 

 

 

Vedle afrického čertova drápu můžeme v botanickém atlasu najít i čertův dráp, který je původem z Evropy. U něho bychom ale zázračné schopnosti hledali marně. Patří totiž k rodu zvonkovitých a k léčebnému použití se nehodí.